BIOS (anglicky Basic Input-Output System). V současné době se BIOS používá hlavně při startu počítače pro inicializaci a konfiguraci připojených hardwarových zařízení a následnému spuštění operačního systému, kterému je pak předáno další řízení počítače.

Programový kód BIOSu je uložen na základní desce ve stálé paměti typu ROM, EEPROM nebo modernější flash paměti s možností jednoduché aktualizace (anglicky update).

Vstup do BIOSu

různé kombinace v závislosti na výrobci počítače. Většinou se používá F12, F2, F10, DEL.

Nastavení v BIOSu

• nastavení taktu procesoru a operační paměti, napájecí napětí procesoru,
• nastavení cache,
• detekce harddisků, CD-ROM, DVD-ROM,
• nastavení periferií (integr. zvuková, síťová karta, modem),
• bootovací sekvence (HDD, CD-ROM, USB, LAN, FDD),
• hardware monitor - zobrazuje informace o teplotě procesoru, napětí zdroje, otáčky ventilátorů,
• power management - nastavení možností napájení,
• další služby - u notebooků např. kalibrace baterií.

Služby BIOSu

Pro starší operační systémy poskytuje BIOS základní vstupně-výstupní funkce, například:

• služby obsluhy klávesnice
• služby obsluhy řadiče disků (disketa, pevný disk)
• základní služby obsluhy grafické karty (většinou jen pro textový režim)
• výstup na tiskárnu
• řízení komunikačních portů

Video YouTube